Poškození kulturních památek vlivem světla a ochrana proti němu
| Main Author: | |
|---|---|
| Format: | Article |
| Language: | Czech Slovak |
| ISSN: | ISSN 1210-5538 |
| Online Access: | http://www.viks.sk/chk/zpravypampece_7_2000.doc |
| Abstract: | CONCLUSION. Je potěšitelné, že stále větší část vedoucích muzejních, galerijních a archivních pracovníků i památkářů si uvědomuje nebezpečí poškození sbírek, které může být vyvoláno jejich nevhodným uložením, a tedy i nevhodným osvětlením. Vzhledem k předchozí odborné přípravě je přirozené, že nositeli představ o účinné ochraně sbírek a rozvoji metod této ochrany jsou restaurátoři a konzervátoři, případně další specialisté z oblasti preventivní konzervace. Tito pracovníci by měli mít možnost zúčastnit se od začátku příprav výstavy a moci tak již ve stadiu plánování výstavy zahrnout do projektu návrh optimálního řešení ochrany sbírky před světlem. Požadavek ochrany sbírky by neměl být přehlížen v zájmu jiných priorit (například výstavního záměru), ať jsou jakkoliv důležité. Je nezbytné dále rozvíjet vztah mezi majiteli sbírek, kurátory atd. a konzervátory. Jestliže správce nemá k dispozici konzervátora, mělo by vedení navázat kontakt s vhodným specialistou na péči o sbírky, s nímž by byly pravidelně konzultovány problémy ochrany sbírek. Problematika preventivní konzervace vystupuje do popředí zároveň s tím, jak přírodovědný výzkum poskytuje nové informace o materiálech a o mechanismech jejich poškození. Do muzejní praxe jsou uváděny nové materiály a i ty podléhají změnám. Údaje z literatury, zabývající se touto problematikou rychle stárnou a navíc jsou pro pracovníky, kteří nejsou zvyklí s tímto druhem (většinou přírodovědné) literatury pracovat, obtížně dostupné. Vzhledem k tomu, že specialista na preventivní konzervaci je nejlépe schopen sledovat změny na tomto složitém vědním poli, má vytváření pravidelného kontaktu takového pracovníka s pracovníky zodpovědnými za sbírky zásadní význam. SUMMARIES. Muzea, hrady, zámky, kláštery, galerie, knihovny a archivy uchovávají předměty charakterizující vývoj lidské civilizace. Jsou v nich vystavovány umělecké výtvory, historické předměty všeho druhu, dokumenty, etnografické předměty a nekonečná řada dalších objektů. Většina těchto objektů, především organického původu, může být v různé míře poškozena světlem a z toho důvodu musí být při jejich vystavování pečlivě zváženo osvětlení. Úspěšné vystavení, které by nevedlo k poškození objektů, umožní pouze dobře zpracovaný projekt osvětlení a jeho pečlivé technické provedení. Ve vystavení mnohých historických předmětů se skrývá zásadní paradox. Světlo poškozuje a posléze může zničit řadu objektů, které je však účelné vidět a představit veřejnosti. Metody vystavení a osvětlení těchto objektů proto musí mít takovou úroveň, aby na jedné straně bylo zabezpečeno jejich co nejmenší poškození a na druhé straně bylo umožněno jejich co nejlepší vidění návštěvníkem. Předměty, které jsou chráněny před působením světla trvalým uložením v depozitáři a nejsou vystavovány, ztrácejí z hlediska vzdělávací funkce do značné míry svůj význam. Objekt, který má být vystaven, musí být posouzen z hlediska jeho dispozice pro poškození světlem. Úkolem zodpovědných pracovníků, především konzervátorů, je najít rovnováhu mezi oprávněnou snahou chránit dílo před světlem a potřebou je vystavit. Rozhodnutí vystavit dílo a osvětlit je automaticky znamená, že je akceptováno jeho poškození různého stupně. Objekty, především pak umělecká díla, není vhodné držet na prahu minimální osvětlenosti. Pouze objekty, které jsou dostatečně osvětlené, může návštěvník ocenit.1-7 |
|---|---|
| Item Description: | príloha časopisu Zprávy památkové péče |
| ISSN: | ISSN 1210-5538 |
